Kluwer Arbitration Blog zahájil sedmidílnou sérii mapující práci rozhodčích tribunálů od jmenování až po vydání nálezu. Úvodní díl, jehož autory jsou Russell Thirgood a Marieke Witkamp, se soustředí na rozhodovací a odůvodňovací proces, který stojí za arbitrážním nálezem. Východiskem je teze, že advokát dokáže klienta účinně zastupovat pouze tehdy, chápe-li způsob uvažování rozhodců.
Text vychází z empirického výzkumu profesorky S. I. Strong, který zkoumal právní argumentaci napříč obchodními spory včetně vnitrostátní i mezinárodní arbitráže. Výzkum stojí na třech pilířích.
Metodologie výzkumu
- Dotazníkové šetření mezi 465 soudci a rozhodci ze 41 zemí, obsahující 73 otázek k tomu, jak rozhodující osoby přistupují k odůvodňování, jak pracují s právními a skutkovými podklady, jak podřazují skutkový stav pod právo, jak zohledňují spravedlnost a jak nálezy koncipují.
- Dvacet hodinových polostrukturovaných rozhovorů se soudci a rozhodci z celého světa, které pokryly 27 otázek k týmž tématům.
- Analýza soudních rozhodnutí (28 z prvostupňových soudů v kanadském Québecu, 92 z anglických obchodních soudů a 7 z prvostupňových soudů USA) a nálezů (22 z vnitrostátních obchodních arbitráží se sídlem v USA a 32 z mezinárodních obchodních arbitráží se sídlem v 8 zemích).
Všechny tři části srovnávaly přístupy rozhodců a soudců, mezinárodních a vnitrostátních rozhodujících osob i praktiků z prostředí common law a kontinentálního práva.
Rozhodci a soudci uvažují obdobně
Podle výzkumu přistupují soudci i rozhodci k řešení obchodních sporů velmi podobně: oběma skupinám slouží jako základ rozhodování právní podklady, důkazy a odůvodňovací proces spočívající v podřazení skutkového stavu pod právo.
Z toho autoři dovozují tři závěry. Výzkum vyvrací představu, že arbitrážní spravedlnost je méněcenná – tedy že rozhodci pouze „dělí dítě“, nadržují opakovaným uživatelům, spoléhají výhradně na skutkový stav na úkor rozhodného práva nebo že spory řeší jen vágní úvahou o „spravedlnosti“. Dále výzkum naznačuje, že mezinárodní obchodní arbitráž smísila tradice common law a kontinentálního práva, přičemž rozdíly mezi upřednostňováním ústního svědectví a induktivní argumentace na straně jedné a listinných důkazů a deduktivní argumentace na straně druhé nemusí být tak výrazné, jak se soudilo. Konečně rozhodující osoby zpravidla nemění svůj přístup podle nabytých zkušeností.
Rozhodující role skutkového stavu
Dosavadní bádání se podle textu soustředilo takřka výhradně na zacházení s právními podklady, aniž zkoumalo přístup ke skutkovým otázkám. Řada dotazovaných zdůraznila, že každý případ je jiný a že skutkový stav má pro výsledek sporu zásadní význam. Výzkum potvrdil, že soudci i rozhodci považují zjištění a určení rozhodných skutečností za jeden ze svých hlavních úkolů.
Z toho autoři vyvozují praktická doporučení pro zástupce stran. Advokát se musí ovládnout případ, a zejména skutkový stav, v rané fázi a projít stejným myšlenkovým procesem jako tribunál. Příprava zahrnuje výslechy svědků, pořizování a prověřování jejich prohlášení, spolupráci se znalci, vyhledání a analýzu dobových listin a určení rozhodných skutečností i právních zásad. Důkladná příprava zároveň odhalí slabiny pozice a umožní objektivně zvážit další postup.
Podle zkušenosti autorů rozhodci procházejí podání a důkazy do hloubky v poměrně krátkém období, typicky několik týdnů před jednáním a krátce po výměně závěrečných vyjádření, a nesrovnalosti v příběhu strany snadno odhalí. Uspěje zpravidla ta strana, jejíž teorie případu zůstává přesná, soudržná a konzistentní; slabý případ se plynutím času nezlepší a náklady prohry včetně úroků narůstají.
Zdrojem je Kluwer Arbitration Blog (23. července 2026).